Vězeňské blues

Když jedu touhle cestou, tou cestou každý den

a slunce jasně svítí, já bejvám spokojen,

můj dostavník se třpytí, v slunci je zlatej song,

co já zkusím touhle cestou, znám jen já Slearen John.

Když jsem byl ještě malej, máma mi říkala,

medvěd je lepší kámoš, než každej ožhrala,

jak muž co nikdy nezná, ptát se na cestu zpět,

pro něj každej kousek cesty je hezčí krásnejch děv.

A každej z těhle lidí, když se na cestu dá,

tam všechny trable vidí, nikdy se nepoddá

a když si každé ráno zpívá, píseň co má ji rád,

ten snad nikdy nepochopí, jak může někde, někdo stát.

Já den co den se toulám a koně poháním,

však vždy jen do tý doby, než se probudím,

pak po cele se loudám, z okna se dívám ven,

co jiného mi zbejvá, než zpívat blues na tento den.