Muž který měl rád Dickense.

Když jsem svý stádo snad stým kaňonem hnal,

tak hledal jsem místo kde bych noc přespal.

Večer se blížil a slunce šlo spát,

já zůstal jsem před starou chajdou stát,

z ní vyšel chlap a dal mi jíst,

seš chytrej mi řekl, tak pojď mi číst,

pár řádků pár, pak můžeš hnát,

říkával muž co měl Dickense rád.

Dny jak voda běží a rok je pryč,

já uplet si na sebe pekelnej bič.

Už přečet jsem knihy všechny co měl,

on stále však Dickense poslouchat chtěl,

když skončil jsem tu poslední,

nutil mě znova číst od první,

pár řádků pár, pak můžeš hnát,

říkával muž co měl Dickense rád.

A věřte že nechutná člověku jíst,

když začal jsem po šesté Oliver Twist.

Ten chlap pořád sedí a poslouchá jen,

já přestal jsem věřit, že vyjdu ven.

Já víc a víc se musím bát,

proto jsem začal dopis psát,

pár řádků pár, pak můžeš hnát,

říkával muž co měl Dickense rád.

Až někdo ty strašný hory překročí,

ta chajda mu padne rovnou do očí.

Ať otevře dveře a klidně jde dál,

ať pozná že pravda je, co jsem tu psal.

On Dickense měl vždycky rád

a já za něj musel svůj život dát.

Pár řádků pár a víc už nic,

jen kostry dvou lidí a Oliver Twist.