Jak mi kapřík vyčistil svědomí.

Expedice HRACH 2001 „CÉN TÝMu JV MSZ.CZ“(Cejn tým Jeseník-Vidnava, Moravskoslezká země) probíhala velkolepě. Dva rybáři, Tonda a já, skvěle doplňovaní „stewardem“ Lacem již osmý den lovili na pečlivě zakrmovaném úseku Hracholuské přehrady. Výsledky sice nebyly zas až tak impozantní, ale na podmínky (mezi námi rybáři), stoupající voda a “roztěkané“ počasí, nebyli tři candáti a druhá desítka bílých ryb zas až takovým debaklem. Musím ovšem přiznat, že společensky byla výprava poněkud úspěšnější. Snad i proto se Tonda v půlhodinové bouřce odebral k odpočinku. Stavovská čest velela jednoznačně přidat na „oltář expedice“ kapra. Vycházeli jsme z informací na internetu, že na Hracholuskách se ročně uloví dvacet osm tun ryb a z toho je čtyřiadvacet tun kaprů. Nesáhnout si tedy na jeho šupiny by znamenalo značné znehodnocení celé výpravy. Bylo po osmé večer, bouřka již ustupovala, ještě „pobrekávalo“ a plánované záběry již byly tady. Po třech cejnech přišel kapřík. Šestatřicítka byla jednoznačně určena zpět do vody. Přesto mě Laco, sám nerybář ukecal abych ho zasakoval. Podlehl jsem při vzpomínce na pravé „Haláslé“ které nám Laco na expedici již jednou připravil. Vidina chuťově famózního pokrmu pro jednou snad může prolomit hranice „jedlých ryb“. Zbytek večera proběhl v tradičním duchu. Záběr dravců ani trofejních kaprů se nekonal. Neodcházel jsem však od vody na odpočinkovou „čtyřhodinku“ s žádným nadšením z kapříka ve vezírku. I v krátké a obvyklé klidné noci mě sem tam „pohryzlo“ svědomí. Ráno však bývá moudřejší večera. Jako téměř pravidelně jsem vstal první a šel se umýt do svěží vody přehrady. Pohledem kontroluji saky a co nevidím. Jeden z pánů cejnů si majestátně odplouvá ze špatně uzavřeného „cajdáku“. A pan kapřík už tam dávno není ! Boží mlýny melou pomalu, moje pozice se otřásla v základech. Laco mi nikdy neuvěří, že jsem to neudělal schválně a Tonda zase skutečnost, že jsem si na kapra vůbec sáhl.

Jen mě se ulehčilo, kapřík mi vyčistil svědomí.

Vidnava 25.6.2001