Obhajoba zabijáka ryb.
----------------------------
Vážení přátelé Petrova cechu, přiznávám se, že jsem skutečně
chytil, zabil a snědl rybu. Nebyla to první a nebude to ani poslední. Ročně
jich takhle „spořádám“ kolem deseti, přes skutečnost, že je to v přímém
rozporu s filozofií „Chyť a pusť“. Mým argumentem zůstává fakt,
že naše „hypertenzní generace“ by měla rychle opustit „zabijačkové
ideály“ a „povýšit „rybu, zejména české produkce, na stavební kámen
naší stravy. Cestu vidím v zavedení „jedlé míry“, tj. omezení nejen
spodní, ale i horní hranice míry umožňující ponechat si úlovek. Je
pravdou, že se jedná zase jen o další nepopulární regulační prvek, ale
k spontání „autoregulaci“ z přesvědčení jsme ještě bohužel
nedorostli. Zavedeme-li toto opatření nebudeme ve světě žádnou
avantgardou, ponecháme „chyťapusťákům“ ( a samozřejmě i sami sobě
) dostatek prostoru pro "honbu“ za trofejním úlovkem. Přestože
obdivuji „ryze sportovní“ přístup „carpteamistů“ domnívám se, že
propagace metody „Chyť a pustˇ“ nemá v tisku patřičně hodnotný
protipól v obhajobě zdravé výživy z domácích zdrojů se všemi možnými
pozitivními vlivy na zdravou výživu i ekonomiku společnosti. Konzumace našich
ryb se víceméně omezuje na vánočního kapra ač je jednoznačně prokázán
nedostatek rybího masa v našem jídelníčku. Pohyb od extrému do extrému,
tak typický pro naši společnost , na druhé straně nabízí
konzumaci „neuvěřitelně hadrovitých hejků“ a jiných dovážených
„mořských ďasů“ . Domácí dravec, ať již candát, štika či okoun
patří spíše ke „kaviáru a langustám“ našeho jídelníčku. Mnozí z
Vás namítnou že přistoupení k mé filozofii vede k drancování revírů.
Odmítám takové námitky v době, kdy jsou sítěmi loveny tuny a tuny ryb
určených k prodeji, nemluvě o vývozu. Jde jen o to, spojit příjemné s užitečným
a vytvořit prostředí, kde by bylo pro každou udici dostatek ryb a sportovní
rybolov převzal podíl na zásobování
trhu v hodnotách odpovídajících současnému životnímu stylu.
Zařaďte se mezi vlajkonoše „ jedlé míry“!
Petrův zdar !
Vidnava 18.02.2001