O pravém ořechovém.

Jsem normálním českým rybářem několik let a nepatřím ani k těm zasloužilým, ani k těm progresivním. Lépe řečeno byl jsem normálním českým rybářem než jsem se ve Vašem časopise dověděl , že jsem obyčejný blbec používající teleskopické pruty a troufale se snažící mezi nejrůznějšími nástrahami vyzkoušet také boilie. Nevím která firma sponzoruje CARP TEAM z Ústí na Labem, ale vyrábí-li boilie může jim poděkovat za přinejmenším medvědí službu. Totéž platí třeba pro ANDYHO LITTLE, který svůj „neprofesiální“ přístup k lovu velkých kaprů okořenil vývojem právě teleskopického prutu. Líbí se mi jednoznačné sebevědomí autora článku p.LAFANTA zejména z důvodů, že našel „to pravé ořechové“. Mne osobně o tom příliš nepřesvědčil. Přečetl jsem si některé publikace, čtu časopisy a pokouším se prohodit i velké vody. Zcela souhlasím s názorem jaké postupy je potřeba použít, chceme-li se dostat na kobylku právě těm velkým. Přinejmenším však pochybuji o sportovní hodnotě těchto výkonů, které lze s trochou nadsázky přirovnat k lovu antilop z JEEPu na černém kontinentu. Jaké má asi šance hladový kapr na dobře zakrmeném místě nedostat se velkému lovci na háček ? Asi takové, jako vyhnout se masakru v „mekdonaldově“ restauraci při teroristickém útoku. Také vychvalované požitky z  „nádherných soubojů“ jsou poněkud diskutabilnější při představě, že Vás někdo táhne zaháklého za čelist na vrátku. Velmi chvályhodný postup CHYŤ A PUSŤ dostal bohužel v mých představách také vážné trhliny při pohledu na trhání žáber „osmdesátníkům“ po použití všech diskutabilních znakových metod lovu velkých kaprů na boilie. ( Zavážení návnady, brodění při náhozu, rezervace místa. Prosím, neberte nic adresně .) Ale dost z této strany, stejně lze říci, že jde o pouhopouhou závist. Není to tak, jde pouze o to „pravé ořechové“.

Člověk ( a zejména to platí o mužích ) je ve své podstatě lovec. Dříve lovil pro obživu, předpokládám, že dneska to již zdaleka není nutností. Dostupnost atraktivní rybářské techniky s potřebou cílevědomě využít narůstající volný čas, u nás rybářů navíc v přírodě, vyvolává onen pověstný tlak na naše vody. Domnívám se, že si budeme muset zvyknout přidat k CHYŤ A PUSŤ pomalu se ve světě rozšiřující VYSAĎ A CHYŤ. Lze totiž jen těžce vnucovat rybářům nákup vánočního kapra nebo pochutnání na candátu či štice pouze v restauracích. Tím samozřejmě nemíním hájit ty, kteří „potřebují“ k uspokojení svých „fajnšmekrovských vášní“ až padesát a více ušlechtilých ryb ročně. Případné neúnosné zvyšování cen povolenek považuji pouze za jeden z hnacích motorů rozmachu pytláctví na našich vodách. Kde je tedy to „pravé ořechové“? Na jednoznačnou odpověď si budeme muset asi ještě chvíli počkat. Taková nepatrná cesta byla realizována několik let v naší organizaci. Spočívala v zvýšení míry kapra na čtyřicet a omezení ušlechtilé ryby na dva kusy týdně. Až nepochopitelně rychle se v letošním roce vytratila, údajně se zákazem vyjímek ! Ale ani tyto administrativní úpravy nejsou všelékem, například představa, že na týdenní dovolené chytnu již první den své nejkrásnější ryby života a pustím je v očekávání dalších si nic nezadá s humorem anglického absurdního divadla. Ale na závěr ještě zpět k původnímu tématu.

Každý hledá to své „pravé ořechové“ jinde. Proč zrazovat rybáře s teleskopickými pruty od vyzkoušení boilie, zvláště pomůže-li nám zvykání kaprů na tento druh nástrahy. Nepochybuji, že případná takto ulovená trofej se zapíše do paměti více než třeba sto třicet velkých kaprů za dvanáct dní. Šťastlivec bude natolik slavný, že se mu jistě podaří vyfotit se svým exemplářem všechny obdivovatele mimo sebe. Navíc asi splní i ono záslužné CHYŤ A PUSŤ. Co s „takovou potvorou“ v kulinářské laboratoři !

To pravé ořechové je asi úplně někde jinde. Pravděpodobně v pobytu u vody, v přírodě, pokecání i přiměřené skleničce s kamarády, v dalších neuvěřitelných historkách z lovu a zejména v čekání, v čekání na tu svoji rybu. Pokud je zde někdo další, kdo našel to své „pravé ořechové“ a hodlá se s námi o něj podělit, ať si napřed připomene ono legendární:“Pamatuj si ševče, nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj !“.

Vidnava 19.10.1998