Proboha, nebuď blondýna.

(Pro časopis Kaprománie)

Jsem milovník nové techniky. Ryby chytám na twistery, wroblery, swingery a signalizátory s takovou intenzitou, že často zapomenu přivázat na vlasec háček. To vše navzdory tomu, že mám v domácnosti asi sedm zařízení které vůbec nedovedu obsluhovat. A přitom se jedná o veledůležitou myčku, vysavač, automatku, video a bohužel i „novou ojetinu“. Když mě tuhle před velikonoci už příliš svědil zadek z naprosto nedostatečného posezení u vody přistoupila manželka na dovoz mého majestátu na rybářskou základnu. „Vezmi si pro jistotu „mobil“ a jak budeš potřebovat tak pro tebe zajedu. Ale lépe, v kolik mám přijet ? Pohrdavě jsem mávl rukou. No přece až zavolám !“ Až na sněhové přeháňky to bylo náramné odpoledne. Kapříci brali „jako strhaní“ a občasné „zimní harašení“ jsem eliminoval dvouapůldecovkou slivovice. K páté hodině, kdy jsem měl v sobě zhruba tuto dávku a na sobě asi dvanáct centimetrů silnou vrstvu čerstvého sněhu jsem si řekl dost. Vezmu jednoho na večerní poradu o výpravě na Hracholusky a balím to. Nastala ona dramatická chvíle. Beru mobil asi potřetí v životě do ruky, zběsile mačkám potřebná tlačítka, posléze s ním tancuji kolem vody jako puberťák. Signál nikde. Kapřík došel, spojení však ne. Pomalu se stmívá. „ Proboha nebuď blondýna !“.

Vidnava 19.05.2001