Recenze Česťovy slohovky „ Jak jsme jeli na Švýcárnu a hlavně tam“.

Autor ve své bohatě ilustrované slohovce použil silného tématu k napsání silné kompozice. Vzhledem k tomu, že se ani příliš neodchýlil od skutečnosti, omezím se na pár poznámek k faktům a zpracování. Jestliže je „Bledému“ vyčítána občasná mystifikace, měl by se sám vyhnout podobným praktikám a přiznat se, co se skutečně chystal „sežhrat“ před jeho návštěvou (chleba se salámem ? - nevěrohodné, zavádějící). Již předem byl informován, že na „chycení autobusu“ máme pouze deset minut, takže musím mít námitku k popisu „…… rozvážně vystoupili z vlaku“ a také k rychlosti pochodu Pechanců. Autor se zde pohybuje na platformě hluboké neznalosti současné výkonnosti. Co zřetelně postrádám jsou vysvětlivky resp. odvolávky k některým jménům. Jen málokdo ví kdo to byl např. farář Nowak, podobně je tomu u jmen Dušek a Zelený, Čapek a Hemingway, lépe je na tom jenom Franta Kocourek. Slušelo by se připomenout, že v případě Kornela se jedná o Valašského krále v exilu, blíže viz. http://sweb.cz/karelpechanec/graf/narodu.htm . Česťu musím pochválit za skromnost, neuvedl zde, že nám všem pořádně zdrhl“ při výstupu a naopak mu vytknout pokus o zatajení své neúčasti na výročce TJ , což se ostatně týká i „Bledého“. Na závěr jej musím pokárat za používání vulgarismů, čímž ostatně tradičně své slohovky posere.

Vidnava 02.2003