Reportáž psaná devět měsíců po účinnosti zákona.

K Zákonu 103/2000 Sb. jsem se již tolikrát vyjádřil, že považuji za vhodné označit svůj další příspěvek za reportáž. Bohužel „výchova člena společenství bytových jednotek v Čechách“ je věcí natolik „poučnou“, že považuji za nezbytné seznámit s ní všechny zájemce. Dávám přednost časopisu Veřejná správa, neboť jsou to především obce, povětšině původní vlastníci domů, které mají úvodní kroky k splnění podmínek zákona na svých bedrech. Jedná se jmenovitě o svolání ustavujících shromáždění vlastníků . Z  informací Obchodních rejstříků na internetu vyplývá, že k 19.05.2001 bylo zaregistrováno 823 společenství takže většina domů bude ještě na startovní čáře. Společenství vlastníků ze zákona vzniklá převážně již datem účinnosti zákona o tom zpravidla neví, nebo jsou přesvědčena že se jich to netýká. Setkal jsem se i s velmi zajímavým výkladem ( údajně právníka ), že společenství vzniká v domě pouze při třech různých typech vlastnictví, nikoliv v případě tří vlastníků. Podle počtu registrací na našem okrese je to snad oficiální doktrína. Osvěta je tedy skvělá, ještě že „pomůže“ televize a noviny nepřesnými informacemi. Proti „vlastnímu dítěti“ neuspěl ani protest skupiny poslanců u Nejvyššího soudu, alespoň obce by měly tento verdikt znát a začat brát zákon vážně. Z posledních zkušeností mě zaujaly čtyři přístupy ( či nedostatky zákona ) úřadů státní správy. Nejprve ten nejabsurdnější. Pracně stvořená, u soudu registrovaná právnická osoba má sice ze zákona právo „obrátit dům naruby“, není s ní však ochoten jednat Referát památkové péče, tu může v nejlepším případě nahradit jedinec vybavený plnou mocí všech vlastníků. Běda není-li některý dlouhodobě dostupný. Další evidentní zaspání je u podávání přiznání k dani z nemovitosti. Nemůže být nic optimálnějšího pro finanční úřady než rozkouskování domovního přiznání na fragmenty a to nás v nejbližší době čeká další změna ve způsobu výpočtu daně ! Finanční úřady (nebo zákonodárci ?) se vyznamenávají i v případě negativních přiznání k dani z příjmu, jedná se v drtivé většině o společenství nezisková, která musí zbytečně plnit archivy Finančních úřadů. A závěrem již jen maličkost. Rejstříkový soud již dávno přestal být největším nepřítelem společenství, přesto však těžko chápu individuální přístup soudců k registraci v případě, že se první shromáždění nesejde. Zda jde o horlivost jednotlivce vyžadovat od většinového vlastníka notářský zápis ( bratru za tři a půl tisíce korun ) o neuskutečněném shromáždění a nebo chybu jiného, který při stejném dokladování společenství zapsal, musí rozhodnut Vrchní soud. Je to ale vůbec nutné ?

Vidnava 30.5.2001