“Strýcu to sa nedělá”.

Po týdnu internetového bloudění po předpovědích počasí mě přivítalo to vpravdě letní na Luhačovické přehradě. Někde je tato prezentována jako rybník. Takový bych bral i někde po ruce, ne se sem plahočit přes půl Moravy. Prodělával jsem si premiéru na prvních větších závodech. Atmosféra byla úžasná. Vyznavači Petrova cechu se dali rozdělit zhruba do tří skupin. Nervní dravci prahnoucí po úspěchu zdeptaní dvoumetrovými rozestupy, třesoucí se strachy že budou přehazováni svými rozjařenými sousedy na jedné straně, protřelí mazáci pro které nebyl problém opožděný nástup na start po důkladném splnění “společenských povinností” na straně druhé a pak všichni ostatní. Chytal se kapr největší váhy a stovky “kibiců” od začátku poctivě přinášeli zaručené zprávy jaké “obludy” již byly na jiných místech vráceny vodě. Z řady míst se ozýval potlesk oceňující razantní záběry, puštěné ryby i vykoupané rybáře či prodavačky losů do tomboly. No prostě pohoda zpestřená trvalým přísunem “gambáčů” špikovaných “občasnú pravú halúzkovú”. “Práce” mi šla dobře od ruky, bodejť by ne vždyť jsem před rybami pořád klečel (místo pod stromem). Dva naprázdno, dva cejni a už tam byl. Životní šupináč 71 cm. Do podběráku šel dobře, pouze prut při odkládání zůstal viset na stromě. Pak začala lidová veselice. V mžiku jsem si připadal jak v jedné z Bradburyho povídek, stovky očí poctivě sledovaly jak s tou “potvorou” naložím. Pro jedny byl na cenu, pro druhé bez nároku, přes sedm, pod sedm, nechat, pustit? A pak to za mne vyřešili, necháme ho zvážit. Přítomný komisař se nabídl, že má mincíř a opustil početný “dohlížecí výbor”. Zdálo se že moje řešení je jednoduché, k jídlu není, na cenu těžko, takže s ohledem na rybičky v řízkovnici nad sedm zpět do vody. Trochu mě ještě “nahlodávali” zastánci “cenové velikosti”, ale rozhodnutí bylo celkem pevné. Pak se čas táhl jak týden před výplatou. Byl chvíli na suchu, pak ještě v podběráku ve vodě a mincíř nikde. Tak jsem to překlopil. Dohlížecí výbor uznale zatleskal. Zezadu se ozval hlas: “Strýcu to sa nedělá !” Kapr vystrčil hlavu z vody a masitými pysky zamumlal:”Ale dělá !” Kdo nevěří ať tam příště běží.