Pruhované září.

Po duševním rozchodu s mým „zářiovým revírem“ na Moravě (dvojnásobná cena povolenky po závodech proti standartu) jsem se rozhodl využít možností „spřátelených revírů“ a vyzkoušet Orlík. V Červené nad Vltavou nás přivítalo liduprázdné „třísetlůžkové“ zařízení. Přítomni dva hosté (já s manželkou) a šest členů personálu. V „rybářském“ měsíci nevídaný nezájem. Ubytování je k dispozici v  různých cenových hladinách, každý to svoje může najít. Orlík překvapil velmi nízkým stavem vody, v době psaní článku by podle domorodců měla být Vltava znovu Vltavou nikoliv přehradní nádrží. Kapři i při kvetoucí vodě brali uspokojivě, na candáta jsem nedosáhl. Orlík mě rozhodně nezklamal, zvláště pak když s vidinou večerního opékání jsem před odjezdem „udělal“ na gumu pár pěkných okounů. Není však všechno zlato co se třpytí. Do Norska by neměli jezdit jen rybáři, ale také manažeři našich rekreačních zařízení. Kdo není zarputilý „chyťapusťák“ a na nějaké té rybě si pochutná, má na týdenní dovolené „nerudovské“ problémy. Zpravidla nikoliv s uschováním ryb, nýbrž s čistěním. Za svou urputnou snahu o udržení čistoty pláže a lesa jsem si při akrobatickém čištění kapříka nad odpadkovým košem vysloužil poznámku, že starosta bude mít určitě radost. Exkurze do Norska je tedy potřeba rozšířit i na starosty.

Vidnava 2003-09-24